Nejen slova

Karel Lhota (1894–1947), spoluautor pražské Müllerovy a Winternitzovy vily, spolupracovník Adolfa Loose, ale také samostatný architekt, pedagog a scénograf, patřil k pozoruhodně plodným teoretikům architektury a umění. Lhotovou rozsáhlou publikační činností se prolínají tři základní témata – scénografie, bytová kultura, architektura a umění. Jeho celoživotní afinita k divadlu vyústila vedle vlastní scénografické tvorby v soubor časopiseckých statí k výtvarným, sociologickým a historickým aspektům divadelní scénografie. Teoretickou protiváhu k Lhotovým návrhům bytových interiérů tvoří série článků zaměřené na problematiku moderní bytové kultury. Texty věnované architektuře přinášejí vedle komentářů k soudobé architektuře zajímavé postřehy k dobovému dění v československé architektonické obci. Edice textů, opatřená úvodní studií z pera Marie Szadkowské, výběrovými seznamy projektů a teoretických prací K. Lhoty, bibliografickým přehledem, rejstříky a uzavřená osobní vzpomínkou architektovy dcery Dagmar Lhotové- Slabé, vychází v době, kdy pod názvem Umění českého západu probíhá v Západočeské galerii v Plzni výstava věnovaná Sdružení západočeských umělců v Plzni, jehož byl K. Lhota významným členem.

SOUBORNÉ VYDÁNÍ KLÍČOVÝCH TEXTŮ PŘEDNÍHO TEORETIKA ARCHITEKTURY A UMĚNÍ